V případě reálně hrozícího vojenského konfliktu, který byl nazýván jako studená válka, by musela komunikovat nejen armáda, ale i záchranný a bezpečnostní systém. Ještě v 50. letech 20. století vedla většina telefonních linek centry velkých měst. Stačil by tak jeden dobře mířený zásah a nikdo by se už nikomu nedovolal.
Proto byla v 60.-70. letech budována komunikační magistrála, která velká města obcházela. Přáslavický bunkr se stal její součástí. Magistrála získala označení Národní kabelový okruh.
Kolem Prahy, Brna či Olomouce vznikl důmyslný systém podzemních chodeb dlouhý stovky kilometrů. Byly postaveny také desítky objektů nad zemí, které měly různý účel. Jedním typem takového objektu byla záložní zesilovací stanice, tedy masivní bunkr, jehož provoz zajišťovaly státní radiokomunikace a armáda.
Na vybudování Přáslavického bunkru se pracovalo šest let. Vznikl v místě, kde se před 2. světovou válkou těžil kámen a kde se díky tomu vytvořilo přírodní jezírko, kam se místní chodívali koupat. Pracovalo se dnem i nocí, beton se tam „lil ve velkém“, jak se nám zmínil jeden z pamětníků.
Bunkr sloužil jako záložní zesilovací stanice, kde se sbíhaly různé druhy komunikačních kabelů, přičemž nejdůležitější z nich, speciální kabel, měl přenést až 1900 komunikací najednou. Objekt měl obrovský význam pro komunikaci mezi Berlínem a Moskvou. V případě vojenského konfliktu by totiž vyřazení komunikačních linek bylo jedním ze strategických cílů nepřítele.
Posádka, která na výstavbě bunkru pracovala, byla dovezena z jiné, co nejvzdálenější části republiky a pracovala v utajení, aby byla pravděpodobnost vyzrazení minimální. Armáda stavbu navíc nepřetržitě hlídala a do dokončených částí bunkru již nebyl umožňován přístup.
Záložních zesilovacích stanic bylo v Československu vybudováno sedm. Náš objekt v Přáslavicích u Olomouce, nedaleko vojenského prostoru Libavá, má celkem šest pater, čtyři podzemní a dvě nadzemní. Velkou část prostoru zabírá telekomunikační vybavení.
Posádka stanice musela vydržet až deset dní bez zásahu zvenčí. Proto jsou v objektu ložnice, umývárny, kuchyně, jídelny i ošetřovna. Na svoji dobu se jednalo o poměrně luxusně vybavený vojenský objekt. Záclonky i falešná okna vyplněná plakáty měla za cíl evokovat stav normálnosti, i když by venku zuřila jaderná válka a nezbylo by nic než nukleární poušť.